Čtete noviny a říkáte si u jednotlivých kauz: "Proč by mě to, sakra, mělo zajímat?" Novináři vám to neřeknou, tak to holt napravím já!
Když chcete být v obraze a rozumět mediálním tématům dneška, tak byste měli vědět toto:
Covid
Tak tohle je opravdu jednoduchá rozcvička. Vám to může být jedno, vy jste přeci očkovaní, nebo neohrožení. Ale možná taky ne, možná patříte mezi lidi, co se očkovat nemohou. Nebo je máte mezi blízkými a není vám to jedno. Sledovat každý den zprávy o covidu je o nervy; v té spleti "co se může a co se nemůže a co se bude moct a co se může, ale od rána se to nemůže, až do odpoledne, kdy se to změní" se nevyznají ani ti, co ty zprávy pouští ven.
Nemusíte to nutně vědět. Měli byste ale vědět, že je na místě být opatrný. Denní přírůstek nově zjištěných pozitivních setrvale roste, začátkem tohoto týdne jsme byli na 4200+. Buďte opatrní, dávejte na sebe pozor, pokud můžete, nechte se očkovat.
Covid totiž není mediální problém. Covid je problém nás všech, ať chceme, či nechceme. Covid bude znamenat zavřené obchody, omezení různých aktivit, což přinese problémy v oborech, které se v letech 2020 a 2021 horko těžko sbíraly, jako je cestování, kultura nebo gastrobyznys, a protože je ekonomika provázaná skrznaskrz, tak výpadek těhle oborů bude znamenat, že se to nějak projeví na nezaměstnanosti, na složení pracovního trhu, na odbytu potravin (víc maloobchod), na kupní síle i na ochotě lidí utrácet. Něco půjde nahoru, něco půjde dolů, a i věci, které člověka na první pohled nemusejí zajímat, budou mít dopad.
Co na tom, že vy nechodíte do restaurací ani za kulturou. Ani neděláte v kadeřnictví či jiných službách. Děti nemáte, na dovolenou nejezdíte, a přesto se vás tohle všechno nakonec nějak dotkne. Zdraží vám jídlo, léky, energie, služby...
A to ani nezmiňuju, že pokud budou zahlcené nemocnice a vás, zdravé jako řípy a stejně tak neohrožené, chytne slepák, zub nebo jiný moribundus, budete mít problém taky, bez ohledu na to, jak moc celý covid ignorujete.
Každopádně je na místě pamatovat si ono přísloví: "Když chcete pobavit Boha, prozraďte mu svoje plány!"
Zdravotní stav prezidenta Zemana
To nesouvisí s oním příslovím, ačkoli zpráva o tom, že prezident hodlá prvního ledna předávat vyznamenání osobně, může tak působit.
Celé tohle téma je od "rekondičního pobytu" na prvních místech mediální pozornosti. Proč vás to má zajímat? A nejste z toho už znechucení a unavení?
Jste, jasně. Všichni jsou. Je jeden důvod, proč to sledovat: prezident, ačkoli to navenek nemusí vypadat, je důležitou postavou českého politického systému. Situace, v níž je klíčová postava nějak omezena, třeba i těžkou nemocí, a oficiální státní instituce, jako například kancelář, která se stará o provoz úřadu, nehodlá informovat o tomto omezení, tváří se, že se nic neděje, přizná jen to, z čeho je usvědčena a nadává každému, kdo chce vědět, jestli se tedy něco děje, nebo jestli to je sezónní nachlazení, je totálně bizarní. V rozporu se vším, co by člověk očekával, od norem psaných po normy nepsané.
Je dobré si to pamatovat do budoucna.
Navíc prezident po volbách jmenuje premiéra. Tedy předsedu vlády. A není v tom nijak omezen: může jmenovat koho chce. To, že většinou prezidenti jmenovali předsedu vítězné strany či uskupení, popřípadě předsedu toho bloku, který měl ve sněmovně naději vládu sestavit, není zákon ani požadavek, je to jen zvyklost. Rozumná, chtělo by se dodat. Současný prezident ovšem už před drahnými lety nazval ústavní zvyklosti idiotskými, to když jmenoval nikým nezvoleného Rusnoka předsedou vlády a nechal ho vládnout v demisi se slovy, že mu Ústava nepředepisuje, do kdy má jmenovat nového. Takže co když jmenuje Okamuru...?
Proto je to poměrně zásadní věc. A jestli máte dojem, že takhle zásadní rozhodnutí by měl dělat někdo, u něhož je alespoň elementární shoda na tom, že je při smyslech a nepodepisuje za něj papír někdo jiný, tak víte, proč by vás ty naprosto nechutné tance měly zajímat.
Článek 66, pokud vás to minulo, hovoří o tom, že prezidentské pravomoci mohou na někoho přejít, pokud prezident není schopen výkonu funkce. Proto se o tom licituje. Ne snad proto, že nepřátelé chtějí zbavit prezidenta jeho funkce, ale proto, že prezident musí například přijímat velvyslance nebo jmenovat soudce; dokud to neudělá, tak soudce nesoudí a velvyslanec nefunguje. Chybějící soudci se mohou týkat i vás.
Nemusí vás zajímat, jestli má PEG nebo baští klobásy. Nemusí vás zajímat zdravotní stav fyzické osoby, ale to, jak a jestli je vykonáván tento úřad, by vás zajímat mělo.
Spojování socdem a KSČM
Proč mě mají zajímat personální rošády na levici? Možná jste dokonce rádi, že komunisti se socany vypadli z parlamentu. U těch prvních to je bez debat, u těch druhých na pováženou.
Jako jo, pokud pamatujete ČSSD za Zemana, za Grosse, za Paroubka, tak si říkáte, že šlo o bolševiky light, o převlečené komunisty, a žádná škoda jich nebude. Přesto by nás právě tahle strana měla zajímat.
Za Špidly či za Sobotky měla docela dobře nakročeno k modernímu levicovému proudu. K takové té umírněné realistické politice se sociálními akcenty. Jo, utrácí se, hodně se rozfrcá, ale taky se většinou nějak vylepší status quo obyvatel, nebo by to tak alespoň mělo být.
Za Hamáčka se z ČSSD stala Babišova onuce, která se dohadovala tak akorát o křeslech ve vládě a o tom, kdo přijde s blouznivějším levicovým nápadem. V té druhé disciplíně se do čela pelotonu postavila Maláčová, a obratem získala přezdívku Venezuela.
Hamáček rezignoval, Maláčová se hodlá ucházet o vedení, a vzhledem k tomu, jak po sobě s Konečnou, novou předsedkyní komunistů, pomrkávají a naznačují společné sjezdy, tak je to na pováženou. Pokud se ČSSD posune směrem k ultras, znamená to, že uvolní obrovskou niku "realistické levicové politiky". Ta témata, jako chudoba, drahé bydlení pro mladé lidi, nedostupnost toho či onoho, nezmizí s tím, že levice vypadne z parlamentu. Jen je zvedne někdo jiný, pravděpodobně populistická opozice, a jakoukoli tendenci k realistickým řešením přetaví jen ve větší tekutou nenávist.
ČSSD tak ustupuje ze scény, kde mohla hrát roli moderní racionální levice. Posouvá se někam do oblasti "boje proti kapitalistickému systému", a tam poslouží tak maximálně jako vehikul extremistům, zatímco její témata properou populisti.
Komunisti nám můžou být ukradení, ale zpráva, že neuspěl jeden z mála příčetných, totiž Jiří Dolejš, naznačuje, že po létech v parlamentu buď zhynou na obskuritu, nebo přitlačí na pilu. Obojí je možné.
Na radování se to rozhodně není. Můžete mít pravicové smýšlení silné až na půdu, ale žijete v zemi, kde polovina obyvatel ne snad "myslí doleva", ale rozhodně "cítí vlevo". Pokud jim ukážete záda a nezájem, naštvete je, a jejich nenávist se nepromění ve volební výsledek levice, ale ve volební výsledek proti systému.
Polsko sem, Polsko tam
Dění v Polsku je úplně ikonická věc. Tu jsem mohl dát do podtitulu celého tohoto newsletteru: "Proč mě má zajímat, co se děje v Polsku?"
Přesně tak jsem se ptal v Hospodářkách. Ne snad že bych to já sám nevěděl, ale tak nějak jsem měl pocit, že když o nějakém tématu noviny píšou, že by měly taky říct čtenářům, proč je to důležité, proč by o tom měli vědět. Jenže noviny jsou holt noviny, k věci přistupují tak, jako vždycky přistupovaly, totiž s vědomím, že čtenář má v ruce poskládaný potištěný papír, který tak nějak zkonzumuje komplet, přečtěte si to, a zjistíte, proč vás to má zajímat, nová realita, kdy si na webu vybírám, jestli kliknu, a když nevím, proč klikat, tak nekliknu, je pro ně velkou neznámou, a tak jsem se holt ptal.
Ne že by to novináři nevěděli, nebo nedokázali říct. Jen na to prostě dlabou.
A tak se nedozvíte, že dění v Polsku bychom měli alespoň po očku sledovat, protože Polsko je země, která je nám, přes všechny možné rozdíly, docela kulturně blízká. Dění v Polsku pro nás může být mementem i inspirací, jak se to vezme. Samozřejmě nemáme takový náboženský fundamentalismus jako Polsko ani tak silné klerikální kruhy, ale v jiných ohledech si myslím, že se některé scénáře mohou, i když s jinými herci a protagonisty, opakovat i u nás.
V Polsku je například mnohem silnější odpor k Rusku - však s nimi mají své zkušenosti. Poláci mají taky větší slovanský smysl pro epické hrdinské tragédie, než germanizovaní Češi. Přitom se na nás dívají s takovou zvláštní směsicí nepochopení, pohrdání, a zároveň obdivu. Jsme s Poláky v jednom evropském bloku, který i kdyby nebyl fakticky stvrzen V4, tak bude tak světem vnímán. A Poláci jsou v tomto větší a silnější hráči. Ať chceme nebo ne, naše budoucnost je do jisté míry spojena, a i kdyby se V4 rozpadla, tak spojení bude ještě nějakou dobu trvat.
Polský postoj k EU je pragmatický a zároveň sebevědomý. Můžeme si o něm myslet cokoli - že to dělá dobře, že to dělá špatně, ale neupřeme Polsku, že vystupuje jako sebevědomý partner (či protivník), který naučil ostatní, aby ho brali vážně. Na druhou stranu taky ukazuje, jak se můžou různé experimenty s tlačením na pilu a ohýbáním práva rychle zvrtnout. A někdy ani nemusí být tak jednoznačné, kdo že je ten dobrý a kdo že je špatný - přidávám pohled Martina Schmarcze (odemknuto).
Ostatně V4: Stejně tak by nás mělo zajímat i Maďarsko. Orbán provádí privatizaci moci, a vypadá to, že se někteří jezdí do Budapešti učit, jak té pomalé a neefektivní demokracii zakroutit... promiňte, jak jí vylepšit.
V Polsku i Maďarsku je vidět, že když má lokální moc dostatečně podvázané demokratické mechanismy, tak si dělá, co chce, a nesouhlasné mručení z EU s tím nic nenadělá. Je to varování pro ČR? Není? Mělo by být...
Londýnská auta
Jen taková krátká zpráva to byla: Londýn se rozhodl zpoplatnit vjezd do centra pro auta starší než pár let (naftová vyrobená před rokem 2015, benzínová před rokem 2005). Chcete jet? Zaplatíte. A ne málo, denně 12.50 GBP. Tedy necelé čtyři stovky. Denně. Pokud s takovým autem budete jezdit denně do práce, zaplatíte za rok v přepočtu přes 91.000 Kč.
Zase: nehodnotím, ačkoli si myslím svoje, ale je dobré o tom vědět, protože historie říká, že podobné nápady postupují od západu na východ a jednou doputují i k nám, s obligátním: ... přitom na Západě to už dávno dělají!
Ze stejného důvodu je dobré podívat se i na Paříž a její experiment s omezením rychlosti. Protože různé nápady mají tendenci putovat na východ. A po cestě někdy i zmutují. Proto by vás to mělo zajímat.
Slovo na konec: Inflace
Pardon, jestli tady tenhle bod je jak od kapitána Zjevného, ale mám pocit, že inflace je slovo, které zažilo obří... inflaci. A jak říká klasik: Nejsem ekonom, ale rád se vyjádřím.
Slovo "inflace" znamená dle slovníku "proces znehodnocování peněz, projevující se poklesem jejich kupní síly". Obecně se používá jako označení pro proces znehodnocení čehokoli, například "inflace vysokoškolských titulů" označuje stav, kdy takový titul dostane kdejaký kolemjdoucí, a tudíž jeho vážnost začne být na úrovni vážnosti ocenění "Absolvent kurzu BOZP".
Inflace je "jen nějaké číslo", ovšem to číslo v sobě skrývá zajímavý jev. Totiž že se vám třeba zvedá plat, nominálně, máte v kapse velké bankovky, ale koupíte si za ně míň věcí. Zkrátka za tu stovku, co jste měli před inflací, jste toho koupili mnohem víc než teď. A to číslo, ty procenta, ve kterých se inflace udává, zároveň říká, jak moc nepříjemné to překvapení pro vás bude. Jinými slovy: kolik procent ze své hodnoty ty vaše naspořené peníze ztratí.
Inflace tedy sežere vaše úspory, ale zase trošku smázne z dluhů. S touto informací můžete naložit, jak chcete, ale rostoucí inflace znamená, že si nejdřív připlatíme za všechno, a pak nám začnou trochu růst platy. A pak se zase zdraží.
V sobotu se u dalších mediálních kauz, u nichž nevíte, proč by vás měly zajímat, těším na shledanou!
MM